Dokonale křupavé a neuvěřitelně lehoučké mini kremrole, které připravíte během pár minut. Jsou tak akorát sladké a v kombinaci s medem a pistáciemi jim nejde odolat. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, tak víte, že v kuchyni momentálně nejvíc oceňuju recepty, které jsou rychlé a nevyžadují hodiny práce v kuchyni. Tyhle mini kremrole jsou přesně ta rychlá sladká tečka, kterou zvládnete za pár minut.

Klasické kremrole z listového těsta s bílkovým sněhem jsou sice úžasné, ale upřímně, málokdo z nás má v běžném každodenním kolotoči čas a energii na tak zdlouhavou přípravu. Já jsem proto tentokrát vsadila na variaci kremrolí z filo těsta. Filo těsto je samo o sobě tenké, krásně se s ním pracuje a po upečení vytvoří neuvěřitelně křehký obal. Sami uvidíte, až je vyzkoušíte, že je to těsto naprosto dokonalé.

Jen myslete na to, že je filo těsto opravdu hodně tenké a hodně křehké. Chce to tedy trochu vychytat, jak s ním správně manipulovat, abyste u toho neztratili hned na začátku receptu nervy. Stačí ho na lince nenechávat zbytečně oschnout a pracovat s ním opravdu jemně a nikam nespěchat. Když si na to dáte pozor, tak poznáte, že motání kremrolí je vlastně neuvěřitelně rychlé a raz dva hotové.

Co to ta kremrole vlastně je?

Kremrole je tradiční středoevropský moučník, který patří mezi naprosté stálice českých cukráren. Jedná se o dutou trubičku z křehkého, vrstveného těsta, která je bohatě naplněná sladkou, nadýchanou pěnou a Kremrole je tradiční středoevropský moučník, který patří mezi naprosté stálice českých cukráren. Jedná se o dutou trubičku z křehkého, vrstveného těsta, která je bohatě naplněná sladkou, nadýchanou pěnou a navrchu pocukrovaná.

U každého sousta, které si dáte, nejprve ucítíte krásně křupavé těsto a vzápětí jemnou, nadýchanou a lehkou náplň. Pravá a původní náplň kremrolí není šlehačka, ale bílkový sníh šlehaný za tepla s cukrovým sirupem (tzv. italský sníh). Tento krém je díky specifickému způsobu přípravy krásně lesklý, pevný a také velmi sladký. V moderních nebo zjednodušených domácích receptech se však často setkáte i s náplní ze šlehačky, mascarpone nebo pařížského krému.

A kde se vzalo filo těsto?

Filo těsto má neuvěřitelně bohatou a dlouhou historii. Samotný název „filo“ pochází z řečtiny a v doslovném překladu znamená „list“. Těsto je totiž vyválené a vytahané do tak tenkých vrstev, že je téměř průsvitné a křehké jako papír. Dnes je toto těsto spojené především s řeckou a středomořskou kuchyní. Jeho skutečné kořeny však sahají mnohem dál na východ a jsou opředené vůní orientálního koření.

Kolébkou filo těsta je Blízký východ, konkrétně oblasti starověké Persie a pozdější Osmanské říše. Současná podoba a dokonalost tohoto těsta se vyprofilovala v palácových kuchyních sultánů v Istanbulu, zejména ve slavném paláci Topkapi. Tamní mistři cukráři spolu doslova soutěžili o to, kdo dokáže připravit tenčí a jemnější pláty pro vrstvení slavné sladké baklavy. Používali k tomu speciální techniku ručního natahování těsta přes obrovské stoly, což vyžadovalo neskutečnou zručnost a léta praxe.

Z Istanbulu se pak tato technika bleskově rozšířila do celého Středomoří, na Balkán a do severní Afriky, kde se stala základem pro desítky ikonických receptů. Kromě sladké baklavy z něj v Řecku pečou úžasný slaný špenátový koláč spanakopita, na Balkáně zase tradiční burek plněný masem či sýrem.